Dozvuky konference Lingvistika a literární věda: cesty a perspektivy
V září 2016 zorganizovala katedra českého jazyka a literatury FP TUL mezinárodní vědeckou konferenci Lingvistika a literární věda: cesty a perspektivy.
Zprávu o konferenci, kterou sestavila doc. Jasňa Pacovská, přinesl i časopis Slovo a slovesnost v čísle 3/2017.
Příspěvky z jazykovědné sekce s podtitulem Struktura v jazyce, jazyk v komunikaci postupně vycházejí na stránkách časopisu Nová Čeština doma a ve světě, a to od čísla 1/2017:
Z vybraných příspěvků byla také sestavena kolektivní monografie nesoucí stejný název jako jazykovědná část konference, tedy Struktura v jazyce, jazyk v komunikaci. Publikace vyšla zásluhou katedry českého jazyka a literatury FP TUL v prosinci 2017.
Kolektivní monografie dává ve dvanácti kapitolách nahlédnout do výzkumů jednotlivých rovin jazykového systému a do fungování jazyka v mluvených a psaných textech. Její význam spočívá v pestrosti jazykového materiálu a metodologických postupů ve vazbě na tradici funkčně strukturní jazykovědy, která se projevuje v pokoře autorů vůči jejímu přínosu a která je současně inspiruje k přesahům ke směrům jiným a k interdisciplinárnímu studiu jazyka a komunikace. Monografie sdružuje texty, jež rozvíjejí tradiční přístupy k jazyku, i ty, jež mohou čtenáře svou novostí a originalitou pohledu na jazyk a komunikaci překvapit. Úvodním slovem ji doprovdil její editor prof. Oldřich Uličný, vedoucí KCL FP TUL.
Program konference
Konferenční jednání se uskutečnilo u příležitosti významných životních jubileí prof. PhDr. Oldřicha Uličného, DrSc., doc. PhDr. Evy Štědroňové, CSc., a doc. PhDr. Hany Šmahelové, CSc.
Téma jazykovědné sekce: STRUKTURA V JAZYCE, JAZYK V KOMUNIKACI.
Téma literárněvědné sekce: NESAMOZŘEJMOST LITERÁRNÍ VĚDY.
Téma jazykovědné sekce: STRUKTURA V JAZYCE, JAZYK V KOMUNIKACI.
Téma literárněvědné sekce: NESAMOZŘEJMOST LITERÁRNÍ VĚDY.
ANOTACE JAZYKOVĚDNÝCH PŘÍSPĚVKŮ (řazeno abecedně podle příjmení autora/autorky)
Doc. Mgr. Robert Adam, Ph.D., Filosofická fakulta, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Národní pochod pro život 2016 a jeho mediální obraz
S využitím postupů argumentační a kontextové analýzy a kritické analýzy diskursu se příspěvek pokusí zmapovat způsob, jakým referovala česká internetová média o Národním pochodu pro život 2016, manifestaci zaměřené proti umělým potratům. Zaměří se na texty zpravodajské i názorové a porovná je mj. s tím, jak akci prezentovali její pořadatelé.
Mgr. Martin Beneš, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Co dál s jazykovou kulturou?
Příspěvek se zabývá současnou situací a zejm. perspektivami jazykové kultury. Identifikuje podstatné (přehlížené) faktory, které měly v minulosti i v nedávné současnosti nežádoucí vliv na uvažování o této předmětné oblasti – jednak reakci českých elit na nacistickou okupační politiku v protektorátu, jejímž důsledkem je dodnes živá tendence k absolutizaci kodifikace, jednak nekriticky přijímanou fyzikalistickou konceptualizaci jazyka, která se nověji projevuje absolutizací úzu. Příspěvek argumentuje, že centrem pozornosti je naopak třeba učinit jazyková (jazykově-distribuční) pravidla/normy, jak je konceptualizují tzv. common ground theories. Z této pozice pak reinterpretuje obsah termínů úzus – norma – kodifikace, popisuje (teoretické) důsledky, které z toho plynou pro jazykovou kulturu, a naznačuje možné směry navazujícího výzkumného programu.
PhDr. Jana Bílková, Ph.D., Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové
Že bych o to dvakrát stál... K jednomu typu větné negace v češtině
Příspěvek představuje jeden typ českých výpovědních struktur založený na externí negaci typu „není pravda, že", „netvrdím, že": Že bych o to dvakrát stál, to netvrdím / Že bych o to dvakrát stál, to ne / Že bych o to dvakrát stál, to nestojím. Všímá si jak formálních aspektů daných výpovědních struktur, tak jejich funkčního uplatnění v řeči. Příspěvek je založen na analýze korpusového materiálu.
Petr Biskup, Ph.D., Institut für Slavistik, Universität Leipzig
Pád a extrakce z koordinovanych konstrukcí
Je známo, že extrakce paralelních elementů z koordinovaných konstrukcí je negramatická, pokud dané elementy nesou rozdílný pád. V případě synkretických pádů však může být daná koordinovaná konstrukce gramatická. Můj příspěvěk přináší nová data s neidentickou interpretací paralelních elementů, která jsou problematická pro většinu známých analýz. Navrhuji analyzovat dané konstrukce pomocí více paralelních posunů a pomocí haplologické redukce.
PhDr. Ondřej Bláha, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc
Syntaktické funkce pádu v češtině (na materiálu publicistických textů z r. 1915 a 2015)
V příspěvku budou interpretována statistická data o distribuci forem a funkcí pádových tvarů, která autor získal podrobnou analýzou a porovnáním dvou textových vzorků - vlastních excerpt z českých novin vydaných v r. 1915 (15 000 slovních tvarů) a excerpt z českých publicistických textů, zveřejněných v r. 2015 (rovněž 15 000 slovních tvarů; v obou případech byly excerpovány denní zprávy o událostech v českých zemích). Autor se soustředí především na projevy (deflektivizační) tendence k funkční specializaci konkrétních pádů (např. akuzativ = „pád objektu", genitiv = „pád nekongruentního atributu", lokál a instrumentál = „pády adverbiální"), resp. na projevy tendence k potlačování „syntakticky nadbytečné" sémantiky pádu (např. genitivu záporového, partitivního aj.) v češtině. Tyto tendence budou sledovány na pozadí dalších typologicky relevantních změn v češtině a především pak v kontextu proměňujících se názorů na spisovný jazyk (historizující/purizující vs. systémový pohled).
PD. Dr. phil. habil. Denisa Bordag, Herder-Institut, Universität Leipzig
Sémantická integrace nově osvojených slov v mentálním lexikonu
V příspěvku budou představeny výsledky psycholingvistických experimentů na bázi sémantického primingu, jež se zabývají integrací významu nově osvojených slov do sémantické struktury mentálního lexikonu nerodilých mluvčí. Pozornost bude věnována především sémantické inhibici vyvolané těmito slovy a její inerpretaci jakožto mechanismu umožňujécému selekci nově vytvořených reprezentací s nízkou frekvencí.
Mgr. Eva Cihlářová, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Různá pojetí výuky slohových útvarů a jejich vliv na rozvoj argumentačních dovedností žáků
V příspěvku bude představen výzkumný projekt doktorandky oboru Didaktika českého jazyka – jeho cíle, metody a dílčí výsledky. Výzkumný projekt vychází z porovnání dvou přístupů k výuce slohových útvarů – českého a francouzského – a zjišťuje, jakým způsobem tato pojetí přispívají k rozvoji písemných argumentačních dovedností žáků na středních školách. Cílem projektu je na základě tohoto srovnání navrhnout optimální strategii výuky písemných slohových útvarů, která povede k účinnému rozvoji argumentačních dovedností.
PhDr. Alena M. Černá, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Čeština nejstarší městské knihy táborské
Výzkum staré češtiny je většinou založen na pramenech, které jsou opisy starších památek. Neodrážejí tedy aktuální stav v jazyce, nýbrž kontaminaci jazyka doby vzniku památky a doby jejího opisu. Městská kniha táborská je však unikátním pramenem, který vznikal ve 30.-50. letech 15. století a jehož jednotlivé záznamy jsou opatřeny denní datací. Badatelé tedy mají jedinečnou příležitost ověřovat své hypotézy na časově přesně určeném jazykovém materiále. Příspěvek představí obsahovou a jazykovou charakteristiku městské knihy táborské, které se dosud nedostalo lingvistické analýzy ani edičního zpřístupnění.
PhDr. Robert Dittmann, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Dvojí l ve slovech cizího původu v kralické Šestidílce
Kralická bible šestidílná pomohla rozhodující mírou ustálit tzv. bratrský pravopis, tj. tiskařský úzus bratrské tiskárny ivančické a kralické. Příspěvek se zaměří na některé méně známé aspekty ortografie bratrského tisku, a to konkurenci grafému g a g s tečkou, vliv německé ortografie při přepisu některých hebraismů (skupina sch), a dále prohloubí dosavadní znalosti o distribuci středního a tvrdého l (cizí slova, domácí slova).
Jakub Dotlačil, Ph.D., Rijksuniversiteit Groningen
Shoda podmětu s přísudkem, pravopis a iluze gramatičnosti
Jedno z náročných témat ve výuce českého pravopisu je osvojení shody příčestí minulého v množném čísle s podmětem, zjednodušeně řečeno, správné psaní koncovek i/y/a. V bohemistice se vysoká chybovost ve shodě většinou chápe jako specificky český problém. Co se nebere v potaz, je fakt, že ve shodě lidé chybují i v jiných jazycích a tento jev, nazývaný „iluze gramatičnosti", je v psycholingvistice dobře známý a popsaný. V příspěvku se pokusím ukázat, do jaké míry je chybovost v koncovkách příčestí minulého v češtině jen specifickým projevem obecného jevu „iluze gramatičnosti".
Mgr. Irena Fuková, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Deverbativa se sufixy -tva, -tba, -ba ve vývojovém pohledu
Příspěvek se věnuje skupinám českých deverbativních substantiv tvořeným sufixy -tva, -tba, -ba v historické perspektivě. Tyto slovotvorné typy sleduje jednak v období staročeském, jednak v období středněčeském a soustředí se na jejich vzájemné systémové vztahy ve vývoji. Doklady na staročeské lexémy pocházejí převážně z lístkového archivu oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. Lexikální materiál pro období středněčeské byl získán z Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny.
Milena Hebal-Jezierska, PhD., Instytut Slawistyki Zachodniej i Południowej, Uniwersytet Warszawski
Česko-polská interkulturní komunikace
Polsko-česká interkulturní komunikace Ve svém příspěvku se chci věnovat polsko-české interkulturní komunikaci. Zdá se, že v komunikaci Poláků a Čechů, tedy vzájemně si blízkých národů, by nemělo docházet k větším nedorozuměním. Přesto se ukazuje, že v profesionálním prostředí je třeba při komunikaci překonávat řadu překážek, které komplikují situaci adresáta i autora projevu. Některé dokonce znemožňují řádné plnění pracovních úkolů. Komunikační problémy analyzujeme z pohledu teorie E. T. Halla, týkající se kultur vysokého a nízkého kontextu, a teorie dimenzí kultury G. Hofstedeho.
PaedDr. Zuzana Hlubinková, CSc., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Slovník nářečí českého jazyka a některá jména osob
Elektronická verze Slovníku nářečí českého jazyka byla na stránkách Ústavu pro jazyk český zpřístupněna na počátku roku 2016. Jde o první lexikografické dílo vznikající v brněnském dialektologickém oddělení, které zpracovává slovní zásobu všech nářečí českého jazyka. Dosud jsou uveřejněna hesla začínající písmeny A–C. Slovník vychází z neustále doplňované rozsáhlé materiálové databáze. Na rozdíl od lexika spisovného je nářeční lexikum rozvinutější v sémantických okruzích týkajících se běžného života. Potřeba pojmenovávat určité skutečnosti vede k rozvoji určitých skupin názvů. Tak je tomu např. v případě jmen osob. Jako ukázku jsme vybrali názvy pro člověka, který se opíjí.
Mgr. Andrea Hudousková, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Je klitika „se" nepřízvučné zájmeno?
V příspěvku budou předneseny argumenty pro to, že klitika se v současné češtině není nepřízvučnou variantou reflexivního zájmena sebe (srov. Havránek 1928, Karlík 1999, Oliva 2001). Poukážeme na odlišné chování klitiky se ve srovnání jednak s přízvučnými reflexivními zájmeny, jednak s nepřízvučnými nereflexivními zájmeny, a to zejména ve shodě s doplňkem a v nominalizacích. V generativním teoretickém rámci (Chomsky 1995, Emonds 2000 ad.) bude nastíněno vysvětlení uvedených rozdílů na základě předpokladu cyklické derivace syntaktických struktur.
PaedDr. Helena Chýlová, Ph.D., Pedagogická fakulta, Západočeská univerzita v Plzni
Snahy o purizující zásahy do řemeslnického sociolektu po vzniku republiky
Příspěvek se zabývá snahami o purizující zásahy do řemeslnického sociolektu po vzniku samostatného českého státu. Na lexikálním materiálu užívaném v různých řemeslech, zejména v řemeslech zpracovávajících kov a dřevo, a vycházejícím ze „slovníčku kazimluvů" dokládá jednotlivé pokusy regulovat strukturu nespisovného jazykového útvaru především eliminací germanismů nebo jejich českým a počeštěným ekvivalentem a zachycuje výsledky těchto snah v komunikaci v daném prostředí.
Mgr. et Mgr. Martin Janečka, Ph.D., Filozofická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Vzájemná substituce příslovcí „pozdě" a „dlouho": možnosti a limity
V příspěvku se zabývám (ne)možnostmi vzájemného substituování příslovcí „dlouho" a „pozdě", resp. jejich komparativy a superlativy (přičemž vycházím z konstrukcí „přijdu později" vs. „přijdu dýl"), a to na materiálu ČNK i jazyka každodenní komunikace. Pomocí různých substitučních/otázkových testů (ve smyslu FGP) se snažím zjistit, zda je nutné přihlížet k vidu slovesa, ke kterému se příslovce vztahuje, či zda je třeba přihlížet k jeho sémantice, popř. času a dalším faktorům. Tvrdím, že zejména tvar „dýl" má tendence nahrazovat tvar „později" ve spojení s některými slovesy.
Mgr. Lucie Janků, Filosofická fakulta, Masarykova univerzita v Brně
Morfosyntaktické vlastnosti českých vokativních struktur
Příspěvek si dává za cíl prezentovat vhled do problematiky českých vokativních struktur, a to jak ze stránky morfologické manifestace, tak z pohledu syntaxe. Především se zaměřuje na otázku, zda je vhodné tradiční řazení vokativu do pádového paradigmatu a jaký rys, příp. jaké rysy vokativní fráze nese, dále na specifika užití vokativních frází oproti standardním DP a na integraci vokativní fráze do struktury věty.
Mgr. Lucie Jílková, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Užívání výrazu hele v korpusu DIALOG
Příspěvek se zabývá významy výrazu hele zachycenými v korpusu DIALOG. Zvláště v neformálních dialozích se výraz hele stává významnou členící částicí: mluvčí si jím berou slovo nebo upoutávají pozornost komunikačního partnera či je užívají jako výraz hezitační. Hele se často vyskytuje v pozici tzv. falešného začátku, stereotypního zakončení nebo vsuvky. Ukazuje se, že zatímco v případě některých mluvčích je tento výraz nedílnou součástí jejich idiolektu (např. moderátora Jana Krause), u jiných mluvčích tento výraz není zachycen vůbec. Pozornost je věnována i propojení výrazu hele s tykáním/vykáním. Konečně je bráno v potaz i hledisko prozodické, např. případy dloužení závěrečné samohlásky, k němuž může docházet při váhání, rozmýšlení atd.
Elżbieta Kaczmarska, PhD., Instytut Slawistyki Zachodniej i Południowej, Uniwersytet Warszawski
Syntakticko-sémantický popis vybraných sloves vyjadřujících soucit v češtině a v polštině
Některé sémantické třídy českých slov (zejména sloves) se do polštiny překládají obzvláště obtížně vzhledem k jejich víceznačnosti a také vzájemnému prolínání sémantických polí jednotek s podobným významem. Týká se to především slovesných jednotek vyjadřujících emoce a pocity. Cílem našeho výzkumu je analýza českých sloves vyjadřujících soucit a také pokus o určení jejich polských ekvivalentů. Příslušnou analýzu předchází uvedení slovníkových definic. Studii provedeme na materiálu z česko-polské části paralelního korpusu InterCorp. Zvolená česká slovesa vyhledáváme v korpusu a analyzujeme souběžně se zarovnanými segmenty polskými. Všechny příklady jsou analyzovány ručně. Při výzkumu bereme v úvahu objekty, které na sebe váže dané české sloveso (a polský ekvivalent uvedený v InterCorpu), a také širší kontext. Objekty analyzujeme sémanticky a syntakticky. Výsledky ruční syntakticko-sémantické analýzy srovnáváme s výsledky analýzy automatické.
Mgr. Pavlína Kašpárková, Filosofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc
Morfonologie v odborné literatuře české a slovenské
Účelem tohoto příspěvku je věcně poukázat na stav popisů morfonologie a alternací v lingvistické literatuře české a slovenské. Morfonologie jako hraniční disciplína bývá podřizována výkladům fonologickým, morfologickým a slovotvorným. Otázkou tedy je, zda existuje úplný samostatný popis zaměřený pouze na problematiku této disciplíny, zpracovaný účelně a s ohledem na funkce morfonologických alternací samotných.
Mgr. et Mgr. Zuzana Komrsková, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Částice „chápeš" a „rozumíš" v mluveném spontánním dialogu
Pro spontánní mluvu jsou typickými prostředky označované slovnědruhově jako částice. Modifikují obsah výpovědi, ale také výpověď strukturují a zajišťují kontakt s recipientem. Patří k nim i výrazy „chápeš" a „rozumíš", které svou formou naznačují žádost o pozornost či reakci. Bližší zkoumání v korpusu ORAL2013 ukazuje, že verbální reakce reciepienta po nich následuje v menšině případů. Naopak nápadná je jejich konstrukční funkce: objevují se především na hranicích výpovědí podobně jako další kontaktové částice, např. „tak zme šli ne a že prostě . si zahrajem a chapeš . došli zme tam a (odmlčení)". Příspěvek ukáže další charakteristiky vybraných výrazů v dialogu.
Mgr. Sabina Konečná, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Problematika nářečního výzkumu v současnosti
Příspěvek se zaměřuje na problematiku současného nářečního výzkumu. Metodám sběru nářečního jazykového materiálu již byla věnována značná pozornost (např. V. Vážný, J. Voráč, M. Racková, Z. Sochová). Ukazuje se, že v současnosti je nutno slevit z některých požadavků na zkoumané obce (např. velikost) i informátory (např. původ partnera). Přesto je možné zaznamenat řadu dialektismů, které doposud zachyceny nebyly, a to zejména v oblasti nářeční řemeslnické terminologie. Zjištěné poznatky mají přínos pro Slovník nářečí českého jazyka, vznikající v dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český.
PhDr. Marie Kopřivová, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Imperativní komponent jako součást frazému
Příspěvek se zaměří na distribuci frazémů s imperativním komponentem v beletrii, publicistice a dialogických mluvených projevech. Imperativní komponent se vyskytuje především v propozičních frazémech (Jdi do háje!), paremiích (Neříkej hop, dokud nepřeskočíš), binomiálech (buď a nebo) a lze jej identifikovat i ve frazémech lexikálních (chraň-bůh, podržtaška). Sonda vychází z materiálu mluvených korpusů řady ORAL a psaných korpusů řady SYN ČNK. Pro vyhledání frazémů je využito výsledků nástroje pro automatickou indentifikaci frazémů v korpusech FRANTA.
Mgr. Michala Králíková, Filosofická fakulta, Masarykova univerzita v Brně
Vliv přízvuku L1 na vnímání vokalické kvantity češtiny jako L2
Studenti češtiny jako cizího jazyka mají často problém s identifikací české vokalické kvantity. Důvodem jejich chyb je fakt, že zatímco česká kvantita má fonologický charakter, většina jazyků disponuje fonetickou kvantitou, obvykle vznikající vlivem přízvuku. Proto je třeba propojit otázku kvantity L2 s problematikou přízvuku L1/L2. Cílem tohoto příspěvku je analýza chyb, kterých se mluvčí jazyků s pevným přízvukem coby studenti češtiny jako L2 dopouštějí právě při umisťování vokalické kvantity. Na základě této analýzy chceme určit, jak velký může být vliv přízvuku a jeho fonetické realizace na učení se systému jazyka L2.
Mgr. Václav Lábus, Ph.D. – Mgr. Daniel Vrbík, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci
Toponyma v krajině – jejich struktura a proměny
Příspěvek představuje elektronickou geografickou databázi toponym užívaných ve vybraných obcích Libereckého kraje, kterou v současnosti připravují pracovníci Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL. Tato databáze má umožnit prostřednictvím webové mapové aplikace zobrazovat geografické názvosloví příslušného areálu jak souhrnně, tak podle zvolených parametrů (stáří, uživatelé, forma, motivace, vztahový model jmen). Vytvořené technické řešení poskytne možnost zpracovat stejným způsobem toponymii různých obcí.
Mgr. Michaela Martinková, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc
Sémantická typologie jazyků a česká slovesa pohybu
Typologická klasifikace jazyků je tradičně zložena na jevech morfologických a syntaktických. V roce 1985 Talmy poprvé zmiňuje sémantický typologický rozdíl, konkrétně způsob, jakým jazyky kódují tzv. Path a způsob slovesného děje. Čeština patří jako většina indoevropských jazyků k tzv. Satellite-framed languages, protože Path kóduje na tzv. satelitu (Talmyho označení pro prefix či slovesnou částici), na rozdíl od jazyků románských. Česká data se však v dosavadních výzkumech nikdy neobjevila. V tomto příspěvku se zaměřuji na vyjádření tzv. boundary crossing events v původních českých textech a v překladech z angličtiny a ze španělštiny.
Doc. Mgr. Patrik Mitter, Ph.D., Pedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Imperfektiva a jejich status ve slovotvorných paradigmatech sloves
Stať se zabývá morfologickými jevy ve slovotvorných paradigmatech českých sloves. Slovesa byla vybraná pro svou rozsáhlou derivační potencialitu (zvláště prefixální) a pro schopnost tvořit vidové a násobené protějšky. Stať naznačuje, jak je možno tyto jevy ve slovotvorných paradigmatech zaznamenávat.
Mgr. Kamila Mrázková, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Spojka „nebo" jako signál opravy v mluvené češtině
V psaných textech spojuje souřadící spojka „nebo" nejčastěji dvě a více složek (větných členů, vět), které jsou navzájem ve vztahu slabé, nebo silné disjunkce, z významového hlediska lze o těchto složkách mluvit jako alternativách, v případě slabé disjunkce také jako o eventualitách (srov. Daneš, 1994). V těchto významech je také spojka „nebo" nejdůkladněji popsána v lingvistické literatuře. Znatelně méně pozornosti je v české lingvistice věnováno užití spojky „nebo" v rektifikačním významu, tj. ve spojeních, v nichž je druhá složka zpřesněním významu složky první, lepším vystižením jejího referentu nebo opravou, která platnost první složky zcela popírá. Mluvnice češtiny 3 (s. 428) vyhrazuje termín rektifikace pouze pro případy, kdy je mezi oběma složkami spojení vztah zpřesňující, pro případy, kdy druhá složka popírá platnost první, užívá pojem korektura. Takto definovaná korektura se v psaných textech mimo reprodukci přímé řeči nevyskytuje a užití „nebo" jako signálu opravy v případech, kdy je opravitelná část (Zeman, 2013, s. 86) opravou zcela popřena, se vymyká vymezení významu lexému „nebo" ve spisovném jazyce (srov. SSJČ, sv. 2., s. 131). Přesto se v mluvených projevech slova „nebo" takto užívá, a to jak k opravě významu: k připravovanému nebo k projektu který byl schválen, tak k opravám syntaktickým: jedním z kritéri[í] /.../ byl samozřejmě i, nebo byla i, úroveň řízení (příklady viz také u Műllerové, 1994). Příspěvek se zabývá právě užíváním výrazu „nebo" jako signálu různých druhů oprav v mluvených projevech, a to jednak v institucionálních mluvených projevech (jednání obecních zastupitelstev), jednak v běžném dorozumívání – zde je zdrojem dat korpus ORAL.
Mgr. Hana Mžourková, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Specifické (nedeiktické) funkce některých demonstrativ
Zájmena ten a takový patří mezi ukazovací zájmena, jimž je vlastní situační či kontextová deixe. Tato zájmena ukazují nebo odkazují k osobě či věci (ten) a na příznaky osob či věcí (takový). V určitých kontextech, a to zejména v projevech neformálních a mluvených, však nelze jejich funkci označit za deiktickou. Zájmenný výraz v přívlastkové pozici pak není identifikátorem v pravém slova smyslu, ukazování neprobíhá od mluvčího k předmětu, avšak rozsah reference je širší, identifikaci či specifikaci někdy nahrazuje emocionální, expresivní funkce.
PhDr. Jasňa Pacovská, CSc., Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci
Didaktika mateřského jazyka − od strukturního přístupu k jazyku ke kognitivnímu
Cílem příspěvku je představit strukturní a kognitivní přístup k jazyku jako způsoby pohledu na jazyk, které jsou kompatibilní, nikoliv disjunktivní. Toto tvrzení bude doloženo příklady denotačních a konotačních významů vybraných lexémů. Text chce také upozornit na didaktické možnosti využití kognitivního přístupu k jazyku. Výzkum ukáže, že kognitivní směrování výuky je cestou, jež přirozeně podporuje mezipředmětové vztahy a přispívá k bezpředsudečnému poznávání světa.
Doc. PhDr. Svatopluk Pastyřík, CSc., Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové
Jazyk v komunikaci moravských vinařů. Přípitek panu profesorovi k životnímu jubileu
Moravskou vinařskou mluvou rozumíme specifickou vrstvu národního jazyka, která si ve spojení s vinařstvím a vinohradnictvím vytvořila na Moravě vlastní slovní zásobu (profesionalismy a slangismy). Kromě běžných slohotvorných postupů je obohacována také sémantickým tvořením (metaforou, metonymií), které se výrazně podílí na lexikálním obrazu tohoto sociolektu, v neposlední řadě i vytvářením frazémů.
Mgr. Petra Poukarová, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Koherence mluvených textů
Příspěvek se zaměřuje na problematiku koherence v dialogu českých mluvčích. Popisují-li gramatiky koherenci textů, zamýšlí se zevrubně nad texty psanými; popis mluvených je zúžen na označení „méně koherentní". Soudržnost mluvených textů je ovlivněna komunikační situací: spontánní dialog je vzájemnou interakcí mluvčích, již zároveň sledují komunikační cíl, tedy ucelené sdělení. Příspěvek vychází z korpusu mluvené češtiny ORAL2013 a zaměřuje se na případy, kdy je mluvčí přerušen a vystřídán druhým a následně pokračuje v tématu. Cílem je ukázat, jaké prostředky (opakování, dokončování syntaktických struktur, intonace, částice...) mluvčí k navázání na předchozí sdělení využívá.
Mgr. Hana Prokšová, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Předložkový instrumentál v současné češtině
Příspěvek se bude zabývat pronikáním předložkové vazby do tradičně bezpředložkových vazeb v češtině. Ukážu, ve kterých konstrukcích a v jakém sémantickém okruhu k této změně může docházet a dochází a představím její principy. Nabídnu i možné vysvětlení, jaká je motivace této změny, a to mimo jiné srovnáním s kategorií komitativu, který je instrumentálu v mnoha ohledech velmi blízký, a s ohledem na analogický proces v jiných jazycích.
PhDr. Martin Prošek, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Jazyková kultura – stav a perspektivy disciplíny
Jazyková kultura v tradičním pojetí pražské školy bývá označována jako rodinné stříbro české lingvistiky. V současné době však nepatří mezi přední disciplíny či disciplíny perspektivně rozvíjené. Tento stav má několik příčin. V našem příspěvku se pokusíme tyto příčiny analyzovat, poukázat na tradiční teoretické a metodologické nástroje disciplíny, které se i v současnosti jeví jako nepřežité, a nastínit perspektivy, které by jazykovou kulturu mohly vrátit mezi stěžejní směry jazykovědného bádání.
PhDr. Soňa Schneiderová, Ph.D., Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita Opava
Nahradí některá slova v češtině slova jiná?
Příspěvek se zaměřuje na některá česká slova, jež jsou v současném jazykovém užívání frekventovaná a jež nahrazují dříve používaná slova. V příspěvku se sleduje jejich užívání v kontextu a rovněž případné posuny ve významu výpovědí. Cílem je poukázat na vhodnost/nevhodnost a funkčnost/nefunkčnost těchto lexémů a eventuální ztrátu stylové (a významové) rozrůzněnosti v současném vyjadřování. Materiál vychází z kvantitativních údajů získaných z ČNK a z analýzy textů z mediální databáze Anopress.
Mgr. Alena Sigmundová, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Jazyková stránka matematických slovních úloh a její vliv na úspěšnost žákova řešení
Příspěvek představí cíle, metody a první výsledky výzkumného projektu doktorandky, podpořeného Grantovou agenturou UK (2. rok řešení). Výzkumný projekt má interdisciplinární charakter – spojuje dvě (zdánlivě) vzdálené oblasti, český jazyk a matematiku jako vyučovací předměty. Projekt se zabývá jazykovou charakteristikou matematických slovních úloh a vychází z předpokladu, že porozumění textu úlohy je jednou ze základních podmínek pro její úspěšné vyřešení. Cílem projektu je proto identifikovat jazykové jevy, které znesnadňují žákovské porozumění textu slovní úlohy, a navrhnout a experimentálně ověřit takové jazykové prostředky, které umožní žákovi správně interpretovat text slovní úlohy a zvýší úspěšnost jeho řešení. Výzkumným souborem jsou slovní úlohy použité v rámci mezinárodních výzkumů PISA a TIMSS.
Doc. dr. Sergej Skorvid, Moskevská státní humanitní univerzita v Moskvě
A nejčkyn neco vo češskym jazyku na Kaukázoj i ponad Irtyšem
Příspěvek si klade za cíl podat obraz českých přistěhovaleckých nářečí přežívajících v několika obcích Krasnodarského kraje a Omské oblasti Ruské federace. Jde o nářečí vzniknuvší v důsledku migrace různých skupin českých rolníků od druhé poloviny 60. let 19. století na černomořské pobřeží severního Kavkazu a pak druhotně na začátku 20. století z ukrajinského Čechohradu na Sibiř. Analýza základních fonetických, morfologických i lexikálních rysů, jimiž se vyznačují tato nářečí, prokazuje jihozápadočeskou provenienci severokavkazské češtiny v obcích mezi Anapou a Gelendžikem a naopak severovýchodočeský původ mluvy obyvatel obce Anastasijevka u Tuapse a tří vesnic v západní části Sibiře. Protože přitom všechna tato nářečí od začátku jejich existence byla a dodnes jsou značně ovlivňována dominantní ruštinou a zčásti také ukrajinštinou, v současné době představují svého druhu smíšený kód (fused lect), který si nicméně zaslouží být zaznamenán a lingvisticky popsán.
Mgr. Kamila Smejkalová, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Deklinace proprií z pohledu teorie jazykové kultury
Příspěvek se zabývá systémovou periferií v deklinaci proprií (především antroponym), a to ve vztahu ke kodifikaci a normě spisovného jazyka: Jak se má teorie jazykové kultury z hlediska spisovnosti stavět ke jménům, která nejsou plně začlenitelná do morfologického systému češtiny nebo u kterých je výrazná diskrepance mezi fonickou a grafickou podobou, a především ke jménům, u nichž selhávají dvě hlavní kritéria spisovnosti: neexistuje opora v systému (analogie s jinými prvky systému) ani v normě (frekvence v prestižních komunikačních situacích), např. nepřechýlená ženská příjmení typu Smetana či Kaplicky nebo slovanská adjektivní jména v mezinárodní transkripci typu Rudnytskyy.
Prof. Ludmila Stěpanova, CSc., Filosofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc
Frazémy v současném ruském politickém diskurzu
Současný ruský politický diskurz se vyznačuje značnou expresivitou a hledáním stále nových prostředků jejího zesílení. Jedním z takových prostředků jsou mj. frazeologické jednotky, a to jednotky všech druhů: frazémy, okřídlené výrazy, přísloví apod. V příspěvku budou analyzovány frazeologické jednotky z politických besed a rozhovorů jak provládních představitelů, tak kritiků politiky současné vlády.
Doc. PhDr. Diana Svobodová, Ph.D., Pedagogická fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě
Formální a komunikační hlediska užívání přejímek
Příspěvek bude zaměřen na motivaci a způsoby užívání různých typů lexikálních prostředků v případech, kdy se uživatelům jazyka nabízí možnost výběru mezi prostředky synchronicky cizími a jejich domácími ekvivalenty v rámci synonymních dvojic nebo skupin v češtině. Zaměří se také na zjišťování, jaký mohou mít formální aspekty přejatých lexikálních jednotek vliv na jejich fungování v češtině v rámci různých typů komunikátů a zda a jak ovlivňují jejich případný sémantický vývoj.
Mgr. Štěpán Šimek, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Staročeské „přiekora", „přiekořizn", „přiekořizna" – rekonstrukce formální a významové stránky
Příspěvek představí proces a výsledek formální i sémantické rekonstrukce staročeských periferních lexikálních jednotek „přiekora", „přiekořizn", „přiekořizna", nově zpracovaných v Elektronickém slovníku staré češtiny. Ukáže, že pro rekonstrukci částí lexikálního systému určitého historického období je uplatnění strukturního přístupu k jazyku stále nezbytnou a efektivní metodou, jakkoli v rovině teoretické je jazykovědný strukturalismus často terčem kritiky nebo je stavěn na okraj zájmu pod tlakem novějších lingvistických směrů.
Mgr. Jana Šindlerová, Matematicko-fyzikální fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Hlásili to v rádiu aneb Vzájemné mapování lokace a aktora v dvojjazyčném závislostním korpusu
V příspěvku se budeme zabývat jedním typem strukturní odlišnosti mezi českými a anglickými paralelními větami v dvojjazyčném korpusu PCEDT, konkrétně vzájemným mapováním valenčních doplnění aktorového typu a (nevalenčních) lokačních doplnění. Analýzou korpusových příkladů ukážeme, do jaké míry se na rozdílech ve valenci sloves v překladově ekvivalentních větách podílejí jazykově specifické syntakticko-sémantické preference konkrétních slov na pozicích subjektu a predikátu.
Mgr. Svatava Škodová, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze; Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci
Sloveso JÍT v analytickém predikátu
Cílem příspěvku je představit analýzu vybrané syntaktické funkce slovesa jít. Na základě kvantitativní a kvalitativní analýzy opřené od data čerpaná z ČNK, resp. korpusu SYN2015 poukážeme na specifické chování slovesa jít, které ne vždy představuje děj vyjadřující fyzický pohyb, ať už v úzkém slova smyslu po vlastních nohou, či v širokém slova smyslu fungování a pohybu konkrétní věci. V procesu gramatikalizace se sloveso jít ve spojení s infinitivem dalšího plnovýznamového slovesa významově vyprazdňuje a nabývá funkce gramatické části analytického predikátu. Sémantickou rolí slovesa jít jako součásti analytického predikátu je pak označení iniciální fáze progresivního děje zachyceného infinitivním slovesem v konstrukci.
Bc. Barbora Šmejdová, ThLic., Katolická teologická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Metafora v komunikaci podle C. S. Lewise
Otázka hodnoty metaforické výpovědi vzhledem k realitě zaměstnávala C.S Lewise (1898–1963) nejen jako filosofa a literárního vědce, ale také jako básníka a spisovatele. Podle Lewise metaforický jazyk nemá pouze dekorativní funkci, ale hraje v komunikaci nezastupitelnou roli. Nejprve ukážeme, jakou roli podle Lewise hrála metafora v samotném vývoji jazyka. Poté se budeme podrobněji zabývat různými druhy metafor a jejich rolí v komunikaci. Nakonec zhodnotíme Lewisův přínos a zasadíme výsledné teze do současné diskuze na toto téma.
Doc. PhDr. Martina Šmejkalová, Ph.D., Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Jazyk matematiky v slovních úlohách jako ve specifickém typu komunikát
Ze současných mezinárodních srovnávacích výzkumů vyplývá, že jednou z oblastí, v níž se čeští žáci potýkají s problémy, je oblast slovních úloh v matematice. Zatímco v zahraničí je věnována pozornost i lingvistickým parametrům slovních úloh a sleduje se vliv těchto parametrů na úspěšnost žákova řešení, v České republice je výzkum jazykové stránky slovních úloh jako specifického typu didaktického komunikátu zatím v počátcích. Referát představí první výsledky řešení projektu GA ČR Slovní úlohy jako klíč k aplikaci a porozumění matematickým pojmům, v rámci něhož je jazyk matematiky analyzován.
PhDr. Pavel Štěpán, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Ke slovotvorbě proprií z hlediska centra a periferie
Specifičnost proprií, která plní v porovnání s apelativy zcela odlišné funkce, má v propriální sféře jazyka vliv i na výběr jazykových prostředků, mezi nimi rovněž prostředků slovotvorných (názvotvorných). Slovotvorné prostředky, které jsou v apelativní sféře jazyka považovány za periferní, tak mohou ve sféře propriální plnit centrální úlohu. Tato skutečnost bude v příspěvku ilustrována na materiálu anoikonym (pomístních jmen) z území Čech (konkrétně pak na tvoření adjektivních lexikálních jednotek vyskytujících se v anoikonymech) a na materiálu hypokoristickém.
Mgr. Veronika Štěpánová, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Adaptační principy výslovnosti anglicismů v češtině z pohledu konceptu centra a periférie
Přejatá slova anglického původu (včetně vlastních jmen) tvoří významnou část nedomácí slovní zásoby nejen v češtině. Příspěvek se zaměří na centrální i periferní obecné principy fonetické adaptace anglicismů do češtiny, ale také na některé významné konkrétní hláskové jevy. Soustředí se rovněž mj. na problematiku (ne)příznakovosti jednotlivých výsledků adaptačních procesů. Východiskem bude rozsáhlý průzkum výslovnostního úzu provedený v roce 2014 u 300 mluvčích. Anglicismů bylo analyzováno celkem 138, z toho 46 obecných slov a 92 vlastních jmen.
Mgr. Pavla Šuráňová, Filosofická fakulta, Masarykova univerzita v Brně
Obrazová komunikace v bulvární sportovní publicistice
Příspěvek prezentuje dílčí část výzkumné sondy zaměřené na persvazi neverbálních prostředků v bulvární sportovní publicistice (v denících Blesk a Aha). A věnuje se otázkám, jak neverbální prostředky (konkrétně obrazy) ovlivňují vnímání textu a jak formují vědomí recipientů o daném tématu. Ukazuje jejich rozdílné užití a zároveň akcentuje rozdílné funkce, které tyto prostředky plní. Přitom nejdůležitějším obrazovým prvkem je velkoformátová barevná fotografie, která by měla v médiích poskytovat autentický a věrohodný obraz a napomáhat dynamizovat text. V případě bulvárních médií však může obsahově a významově pozměňovat kontext nebo zcela čtenáře mystifikovat až dezinformovat.
Doc. PhDr. Ludmila Veselovská, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc
Jak obejít lexikální pád
Studie českých číslovek MNOHO a MÁLO v teoretickém rámci generativní syntaxe (s využitím Syn2010). Na základě pádové teorie zdůvodněné v monografii Pesetsky (2013) lze genitiv následující české číslovky analyzovat dvojím způsobem: jako genitiv udělený po sloučení s jinou nominální kategorií (postnominální genitiv) anebo jako inherentní genitiv udělený kategoriálním sufixem. Ve své studii ukážu, jaké vlastnosti odlišují oba typy pádu a jak příslušná teorie vysvětluje problematičnost některých konstrukcí s číslovkou MÁLO.
PhDr. Vojtěch Veselý, Ph.D. – Mgr. Barbora Štěpánková, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
K významům a funkcím adjektiva jediný
Adjektivum jediný patří mezi výrazy slovnědruhově obtížně zařaditelné. Současné výkladové slovníky se shodují na jeho zařazení mezi přídavná jména a na dvou, resp. třech lexikálních významech. (1. jen jeden: v domě bylo osvětleno jediné okno, má jediné dítě; 2. zesiluje zápor; žádný: ani jediný dům nezůstal ušetřen, nebe bez jediného mráčku; 3. samý, jeden: mít nohy jediný puchýř.) V uvedených kontextech plní výraz jediný funkci číslovky: ve významu 1 označuje počet ,1', na rozdíl od číslovky jeden vyjadřuje navíc solitérnost kvantifikovaného objektu. Rys solitérnosti způsobuje, že v záporných větách je zápor pociťován jako „zesílený" (srov. význam č. 2). Výraz jediný může označovat také neurčitý vysoký počet (srov. význam č. 3): mít nohy jediný puchýř = mít na nohách mnoho puchýřů. O tom, že výraz jediný nelze jednoduše zařadit k číslovkám, svědčí ovšem kontexty, v nichž je význam počtu vyjádřen jiným lexikálním, příp. morfematickým prostředkem, např.: v domě byla osvětlena jediná dvě okna; Petr a Marie byli jeho jediné děti. Adjektivum jediný se užívá také ve funkci aktualizační částice; výkladové slovníky ani většina mluvnic takové užití nezachycují. Typické je postavení výrazu na začátku věty před jedinečným „denotátorem" v nominativu singuláru, z pohledu aktuálního členění zdůrazňuje tzv. kontrastivní téma, např.: Jediná já jsem chráněná nebyla; Snad jediný Karel Bárta odcházel z tyčkařského sektoru spokojený. Pokud rozvíjená nominální fráze inherentně nevyjadřuje jedinečnou denotaci, věta může být víceznačná, např.: Povodni odolal jediný tábor v údolí Opavy. Ve všech potenciálních významech uvedené věty plní výraz jediný funkci kvantifikátoru, kvantifikace se však pokaždé týká jiného výroku. Srov.: 1. význam: existuje právě jedna entita, která je táborem v údolí Opavy a odolala povodni, 2. význam: existuje právě jedna entita, která je táborem v údolí Opavy, 3. význam: existuje právě jedna entita, která odolala povodni; touto entitou je tábor v údolí Opavy. Ve významech č. 1 a 2 plní adjektivum jediný funkci číslovky; ve významu č. 3 plní funkci částice a lze ho substituovat částicemi jedině, jen(om) nebo pouze.
PhDr. PaedDr. Miloslav Vondráček, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Tvoření slov – korpusově založená studie
Příspěvek bude zaměřen na dílčí problémy zjištěné při zpracování slovníku afixů na základě analýzy korpusového materiálu. Jde o vzájemný vztah slovotvorné motivace a fundace, směr či paralelní průběh slovotvorných procesů, míru samostatnosti alomorfů včetně sémantické a pragmatické diference výsledků jejich užití. Studie bude reflektovat autorovy poznatky z čtyřletého projektu GAČR.
PhDr. Lukáš Zábranský, Ph.D., Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové
Jazykový obraz paleoslovenismů v církevněslovanských překladech textů Jana Husa
Tak zvané lexikální grécismy charvátskohlaholských překladů textů Jana Husa přitahují pozornost slavistů. Vzniká totiž otázka, do jaké míry lze hovořit o archaismech. Za odrazovým můstkem analýz můžeme pracovně přijmout výskyt lexému ijerějь za český lexém kněží v charvátskohlaholském překladu textu Jana Husa: Výklad desatera božieho přikázanie, který vznikl v pražských Emauzích. Domácí ekvivalenty v tomto textu za původem řecké lexémy překlad Husova textu neobsahuje.
Mgr. Šárka Zikánová, Ph.D., Matematicko-fyzikální fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Vyvozovaní textové koherence
Jednou z podmínek toho, abychom řadu slov vnímali jako text, je koherence (provázanost) tohoto úseku. Často je provázanost výslovně signalizována různými výrazy (spojky, zájmena apod.), jindy ji vysuzujeme z nejednoznačných náznaků v textu či pouze ze své znalosti světa. V příspěvku se pokusíme shrnout způsoby propojování textu v češtině.
Národní pochod pro život 2016 a jeho mediální obraz
S využitím postupů argumentační a kontextové analýzy a kritické analýzy diskursu se příspěvek pokusí zmapovat způsob, jakým referovala česká internetová média o Národním pochodu pro život 2016, manifestaci zaměřené proti umělým potratům. Zaměří se na texty zpravodajské i názorové a porovná je mj. s tím, jak akci prezentovali její pořadatelé.
Mgr. Martin Beneš, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Co dál s jazykovou kulturou?
Příspěvek se zabývá současnou situací a zejm. perspektivami jazykové kultury. Identifikuje podstatné (přehlížené) faktory, které měly v minulosti i v nedávné současnosti nežádoucí vliv na uvažování o této předmětné oblasti – jednak reakci českých elit na nacistickou okupační politiku v protektorátu, jejímž důsledkem je dodnes živá tendence k absolutizaci kodifikace, jednak nekriticky přijímanou fyzikalistickou konceptualizaci jazyka, která se nověji projevuje absolutizací úzu. Příspěvek argumentuje, že centrem pozornosti je naopak třeba učinit jazyková (jazykově-distribuční) pravidla/normy, jak je konceptualizují tzv. common ground theories. Z této pozice pak reinterpretuje obsah termínů úzus – norma – kodifikace, popisuje (teoretické) důsledky, které z toho plynou pro jazykovou kulturu, a naznačuje možné směry navazujícího výzkumného programu.
PhDr. Jana Bílková, Ph.D., Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové
Že bych o to dvakrát stál... K jednomu typu větné negace v češtině
Příspěvek představuje jeden typ českých výpovědních struktur založený na externí negaci typu „není pravda, že", „netvrdím, že": Že bych o to dvakrát stál, to netvrdím / Že bych o to dvakrát stál, to ne / Že bych o to dvakrát stál, to nestojím. Všímá si jak formálních aspektů daných výpovědních struktur, tak jejich funkčního uplatnění v řeči. Příspěvek je založen na analýze korpusového materiálu.
Petr Biskup, Ph.D., Institut für Slavistik, Universität Leipzig
Pád a extrakce z koordinovanych konstrukcí
Je známo, že extrakce paralelních elementů z koordinovaných konstrukcí je negramatická, pokud dané elementy nesou rozdílný pád. V případě synkretických pádů však může být daná koordinovaná konstrukce gramatická. Můj příspěvěk přináší nová data s neidentickou interpretací paralelních elementů, která jsou problematická pro většinu známých analýz. Navrhuji analyzovat dané konstrukce pomocí více paralelních posunů a pomocí haplologické redukce.
PhDr. Ondřej Bláha, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc
Syntaktické funkce pádu v češtině (na materiálu publicistických textů z r. 1915 a 2015)
V příspěvku budou interpretována statistická data o distribuci forem a funkcí pádových tvarů, která autor získal podrobnou analýzou a porovnáním dvou textových vzorků - vlastních excerpt z českých novin vydaných v r. 1915 (15 000 slovních tvarů) a excerpt z českých publicistických textů, zveřejněných v r. 2015 (rovněž 15 000 slovních tvarů; v obou případech byly excerpovány denní zprávy o událostech v českých zemích). Autor se soustředí především na projevy (deflektivizační) tendence k funkční specializaci konkrétních pádů (např. akuzativ = „pád objektu", genitiv = „pád nekongruentního atributu", lokál a instrumentál = „pády adverbiální"), resp. na projevy tendence k potlačování „syntakticky nadbytečné" sémantiky pádu (např. genitivu záporového, partitivního aj.) v češtině. Tyto tendence budou sledovány na pozadí dalších typologicky relevantních změn v češtině a především pak v kontextu proměňujících se názorů na spisovný jazyk (historizující/purizující vs. systémový pohled).
PD. Dr. phil. habil. Denisa Bordag, Herder-Institut, Universität Leipzig
Sémantická integrace nově osvojených slov v mentálním lexikonu
V příspěvku budou představeny výsledky psycholingvistických experimentů na bázi sémantického primingu, jež se zabývají integrací významu nově osvojených slov do sémantické struktury mentálního lexikonu nerodilých mluvčí. Pozornost bude věnována především sémantické inhibici vyvolané těmito slovy a její inerpretaci jakožto mechanismu umožňujécému selekci nově vytvořených reprezentací s nízkou frekvencí.
Mgr. Eva Cihlářová, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Různá pojetí výuky slohových útvarů a jejich vliv na rozvoj argumentačních dovedností žáků
V příspěvku bude představen výzkumný projekt doktorandky oboru Didaktika českého jazyka – jeho cíle, metody a dílčí výsledky. Výzkumný projekt vychází z porovnání dvou přístupů k výuce slohových útvarů – českého a francouzského – a zjišťuje, jakým způsobem tato pojetí přispívají k rozvoji písemných argumentačních dovedností žáků na středních školách. Cílem projektu je na základě tohoto srovnání navrhnout optimální strategii výuky písemných slohových útvarů, která povede k účinnému rozvoji argumentačních dovedností.
PhDr. Alena M. Černá, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Čeština nejstarší městské knihy táborské
Výzkum staré češtiny je většinou založen na pramenech, které jsou opisy starších památek. Neodrážejí tedy aktuální stav v jazyce, nýbrž kontaminaci jazyka doby vzniku památky a doby jejího opisu. Městská kniha táborská je však unikátním pramenem, který vznikal ve 30.-50. letech 15. století a jehož jednotlivé záznamy jsou opatřeny denní datací. Badatelé tedy mají jedinečnou příležitost ověřovat své hypotézy na časově přesně určeném jazykovém materiále. Příspěvek představí obsahovou a jazykovou charakteristiku městské knihy táborské, které se dosud nedostalo lingvistické analýzy ani edičního zpřístupnění.
PhDr. Robert Dittmann, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Dvojí l ve slovech cizího původu v kralické Šestidílce
Kralická bible šestidílná pomohla rozhodující mírou ustálit tzv. bratrský pravopis, tj. tiskařský úzus bratrské tiskárny ivančické a kralické. Příspěvek se zaměří na některé méně známé aspekty ortografie bratrského tisku, a to konkurenci grafému g a g s tečkou, vliv německé ortografie při přepisu některých hebraismů (skupina sch), a dále prohloubí dosavadní znalosti o distribuci středního a tvrdého l (cizí slova, domácí slova).
Jakub Dotlačil, Ph.D., Rijksuniversiteit Groningen
Shoda podmětu s přísudkem, pravopis a iluze gramatičnosti
Jedno z náročných témat ve výuce českého pravopisu je osvojení shody příčestí minulého v množném čísle s podmětem, zjednodušeně řečeno, správné psaní koncovek i/y/a. V bohemistice se vysoká chybovost ve shodě většinou chápe jako specificky český problém. Co se nebere v potaz, je fakt, že ve shodě lidé chybují i v jiných jazycích a tento jev, nazývaný „iluze gramatičnosti", je v psycholingvistice dobře známý a popsaný. V příspěvku se pokusím ukázat, do jaké míry je chybovost v koncovkách příčestí minulého v češtině jen specifickým projevem obecného jevu „iluze gramatičnosti".
Mgr. Irena Fuková, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Deverbativa se sufixy -tva, -tba, -ba ve vývojovém pohledu
Příspěvek se věnuje skupinám českých deverbativních substantiv tvořeným sufixy -tva, -tba, -ba v historické perspektivě. Tyto slovotvorné typy sleduje jednak v období staročeském, jednak v období středněčeském a soustředí se na jejich vzájemné systémové vztahy ve vývoji. Doklady na staročeské lexémy pocházejí převážně z lístkového archivu oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. Lexikální materiál pro období středněčeské byl získán z Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny.
Milena Hebal-Jezierska, PhD., Instytut Slawistyki Zachodniej i Południowej, Uniwersytet Warszawski
Česko-polská interkulturní komunikace
Polsko-česká interkulturní komunikace Ve svém příspěvku se chci věnovat polsko-české interkulturní komunikaci. Zdá se, že v komunikaci Poláků a Čechů, tedy vzájemně si blízkých národů, by nemělo docházet k větším nedorozuměním. Přesto se ukazuje, že v profesionálním prostředí je třeba při komunikaci překonávat řadu překážek, které komplikují situaci adresáta i autora projevu. Některé dokonce znemožňují řádné plnění pracovních úkolů. Komunikační problémy analyzujeme z pohledu teorie E. T. Halla, týkající se kultur vysokého a nízkého kontextu, a teorie dimenzí kultury G. Hofstedeho.
PaedDr. Zuzana Hlubinková, CSc., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Slovník nářečí českého jazyka a některá jména osob
Elektronická verze Slovníku nářečí českého jazyka byla na stránkách Ústavu pro jazyk český zpřístupněna na počátku roku 2016. Jde o první lexikografické dílo vznikající v brněnském dialektologickém oddělení, které zpracovává slovní zásobu všech nářečí českého jazyka. Dosud jsou uveřejněna hesla začínající písmeny A–C. Slovník vychází z neustále doplňované rozsáhlé materiálové databáze. Na rozdíl od lexika spisovného je nářeční lexikum rozvinutější v sémantických okruzích týkajících se běžného života. Potřeba pojmenovávat určité skutečnosti vede k rozvoji určitých skupin názvů. Tak je tomu např. v případě jmen osob. Jako ukázku jsme vybrali názvy pro člověka, který se opíjí.
Mgr. Andrea Hudousková, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Je klitika „se" nepřízvučné zájmeno?
V příspěvku budou předneseny argumenty pro to, že klitika se v současné češtině není nepřízvučnou variantou reflexivního zájmena sebe (srov. Havránek 1928, Karlík 1999, Oliva 2001). Poukážeme na odlišné chování klitiky se ve srovnání jednak s přízvučnými reflexivními zájmeny, jednak s nepřízvučnými nereflexivními zájmeny, a to zejména ve shodě s doplňkem a v nominalizacích. V generativním teoretickém rámci (Chomsky 1995, Emonds 2000 ad.) bude nastíněno vysvětlení uvedených rozdílů na základě předpokladu cyklické derivace syntaktických struktur.
PaedDr. Helena Chýlová, Ph.D., Pedagogická fakulta, Západočeská univerzita v Plzni
Snahy o purizující zásahy do řemeslnického sociolektu po vzniku republiky
Příspěvek se zabývá snahami o purizující zásahy do řemeslnického sociolektu po vzniku samostatného českého státu. Na lexikálním materiálu užívaném v různých řemeslech, zejména v řemeslech zpracovávajících kov a dřevo, a vycházejícím ze „slovníčku kazimluvů" dokládá jednotlivé pokusy regulovat strukturu nespisovného jazykového útvaru především eliminací germanismů nebo jejich českým a počeštěným ekvivalentem a zachycuje výsledky těchto snah v komunikaci v daném prostředí.
Mgr. et Mgr. Martin Janečka, Ph.D., Filozofická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Vzájemná substituce příslovcí „pozdě" a „dlouho": možnosti a limity
V příspěvku se zabývám (ne)možnostmi vzájemného substituování příslovcí „dlouho" a „pozdě", resp. jejich komparativy a superlativy (přičemž vycházím z konstrukcí „přijdu později" vs. „přijdu dýl"), a to na materiálu ČNK i jazyka každodenní komunikace. Pomocí různých substitučních/otázkových testů (ve smyslu FGP) se snažím zjistit, zda je nutné přihlížet k vidu slovesa, ke kterému se příslovce vztahuje, či zda je třeba přihlížet k jeho sémantice, popř. času a dalším faktorům. Tvrdím, že zejména tvar „dýl" má tendence nahrazovat tvar „později" ve spojení s některými slovesy.
Mgr. Lucie Janků, Filosofická fakulta, Masarykova univerzita v Brně
Morfosyntaktické vlastnosti českých vokativních struktur
Příspěvek si dává za cíl prezentovat vhled do problematiky českých vokativních struktur, a to jak ze stránky morfologické manifestace, tak z pohledu syntaxe. Především se zaměřuje na otázku, zda je vhodné tradiční řazení vokativu do pádového paradigmatu a jaký rys, příp. jaké rysy vokativní fráze nese, dále na specifika užití vokativních frází oproti standardním DP a na integraci vokativní fráze do struktury věty.
Mgr. Lucie Jílková, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Užívání výrazu hele v korpusu DIALOG
Příspěvek se zabývá významy výrazu hele zachycenými v korpusu DIALOG. Zvláště v neformálních dialozích se výraz hele stává významnou členící částicí: mluvčí si jím berou slovo nebo upoutávají pozornost komunikačního partnera či je užívají jako výraz hezitační. Hele se často vyskytuje v pozici tzv. falešného začátku, stereotypního zakončení nebo vsuvky. Ukazuje se, že zatímco v případě některých mluvčích je tento výraz nedílnou součástí jejich idiolektu (např. moderátora Jana Krause), u jiných mluvčích tento výraz není zachycen vůbec. Pozornost je věnována i propojení výrazu hele s tykáním/vykáním. Konečně je bráno v potaz i hledisko prozodické, např. případy dloužení závěrečné samohlásky, k němuž může docházet při váhání, rozmýšlení atd.
Elżbieta Kaczmarska, PhD., Instytut Slawistyki Zachodniej i Południowej, Uniwersytet Warszawski
Syntakticko-sémantický popis vybraných sloves vyjadřujících soucit v češtině a v polštině
Některé sémantické třídy českých slov (zejména sloves) se do polštiny překládají obzvláště obtížně vzhledem k jejich víceznačnosti a také vzájemnému prolínání sémantických polí jednotek s podobným významem. Týká se to především slovesných jednotek vyjadřujících emoce a pocity. Cílem našeho výzkumu je analýza českých sloves vyjadřujících soucit a také pokus o určení jejich polských ekvivalentů. Příslušnou analýzu předchází uvedení slovníkových definic. Studii provedeme na materiálu z česko-polské části paralelního korpusu InterCorp. Zvolená česká slovesa vyhledáváme v korpusu a analyzujeme souběžně se zarovnanými segmenty polskými. Všechny příklady jsou analyzovány ručně. Při výzkumu bereme v úvahu objekty, které na sebe váže dané české sloveso (a polský ekvivalent uvedený v InterCorpu), a také širší kontext. Objekty analyzujeme sémanticky a syntakticky. Výsledky ruční syntakticko-sémantické analýzy srovnáváme s výsledky analýzy automatické.
Mgr. Pavlína Kašpárková, Filosofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc
Morfonologie v odborné literatuře české a slovenské
Účelem tohoto příspěvku je věcně poukázat na stav popisů morfonologie a alternací v lingvistické literatuře české a slovenské. Morfonologie jako hraniční disciplína bývá podřizována výkladům fonologickým, morfologickým a slovotvorným. Otázkou tedy je, zda existuje úplný samostatný popis zaměřený pouze na problematiku této disciplíny, zpracovaný účelně a s ohledem na funkce morfonologických alternací samotných.
Mgr. et Mgr. Zuzana Komrsková, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Částice „chápeš" a „rozumíš" v mluveném spontánním dialogu
Pro spontánní mluvu jsou typickými prostředky označované slovnědruhově jako částice. Modifikují obsah výpovědi, ale také výpověď strukturují a zajišťují kontakt s recipientem. Patří k nim i výrazy „chápeš" a „rozumíš", které svou formou naznačují žádost o pozornost či reakci. Bližší zkoumání v korpusu ORAL2013 ukazuje, že verbální reakce reciepienta po nich následuje v menšině případů. Naopak nápadná je jejich konstrukční funkce: objevují se především na hranicích výpovědí podobně jako další kontaktové částice, např. „tak zme šli ne a že prostě . si zahrajem a chapeš . došli zme tam a (odmlčení)". Příspěvek ukáže další charakteristiky vybraných výrazů v dialogu.
Mgr. Sabina Konečná, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Problematika nářečního výzkumu v současnosti
Příspěvek se zaměřuje na problematiku současného nářečního výzkumu. Metodám sběru nářečního jazykového materiálu již byla věnována značná pozornost (např. V. Vážný, J. Voráč, M. Racková, Z. Sochová). Ukazuje se, že v současnosti je nutno slevit z některých požadavků na zkoumané obce (např. velikost) i informátory (např. původ partnera). Přesto je možné zaznamenat řadu dialektismů, které doposud zachyceny nebyly, a to zejména v oblasti nářeční řemeslnické terminologie. Zjištěné poznatky mají přínos pro Slovník nářečí českého jazyka, vznikající v dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český.
PhDr. Marie Kopřivová, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Imperativní komponent jako součást frazému
Příspěvek se zaměří na distribuci frazémů s imperativním komponentem v beletrii, publicistice a dialogických mluvených projevech. Imperativní komponent se vyskytuje především v propozičních frazémech (Jdi do háje!), paremiích (Neříkej hop, dokud nepřeskočíš), binomiálech (buď a nebo) a lze jej identifikovat i ve frazémech lexikálních (chraň-bůh, podržtaška). Sonda vychází z materiálu mluvených korpusů řady ORAL a psaných korpusů řady SYN ČNK. Pro vyhledání frazémů je využito výsledků nástroje pro automatickou indentifikaci frazémů v korpusech FRANTA.
Mgr. Michala Králíková, Filosofická fakulta, Masarykova univerzita v Brně
Vliv přízvuku L1 na vnímání vokalické kvantity češtiny jako L2
Studenti češtiny jako cizího jazyka mají často problém s identifikací české vokalické kvantity. Důvodem jejich chyb je fakt, že zatímco česká kvantita má fonologický charakter, většina jazyků disponuje fonetickou kvantitou, obvykle vznikající vlivem přízvuku. Proto je třeba propojit otázku kvantity L2 s problematikou přízvuku L1/L2. Cílem tohoto příspěvku je analýza chyb, kterých se mluvčí jazyků s pevným přízvukem coby studenti češtiny jako L2 dopouštějí právě při umisťování vokalické kvantity. Na základě této analýzy chceme určit, jak velký může být vliv přízvuku a jeho fonetické realizace na učení se systému jazyka L2.
Mgr. Václav Lábus, Ph.D. – Mgr. Daniel Vrbík, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci
Toponyma v krajině – jejich struktura a proměny
Příspěvek představuje elektronickou geografickou databázi toponym užívaných ve vybraných obcích Libereckého kraje, kterou v současnosti připravují pracovníci Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL. Tato databáze má umožnit prostřednictvím webové mapové aplikace zobrazovat geografické názvosloví příslušného areálu jak souhrnně, tak podle zvolených parametrů (stáří, uživatelé, forma, motivace, vztahový model jmen). Vytvořené technické řešení poskytne možnost zpracovat stejným způsobem toponymii různých obcí.
Mgr. Michaela Martinková, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc
Sémantická typologie jazyků a česká slovesa pohybu
Typologická klasifikace jazyků je tradičně zložena na jevech morfologických a syntaktických. V roce 1985 Talmy poprvé zmiňuje sémantický typologický rozdíl, konkrétně způsob, jakým jazyky kódují tzv. Path a způsob slovesného děje. Čeština patří jako většina indoevropských jazyků k tzv. Satellite-framed languages, protože Path kóduje na tzv. satelitu (Talmyho označení pro prefix či slovesnou částici), na rozdíl od jazyků románských. Česká data se však v dosavadních výzkumech nikdy neobjevila. V tomto příspěvku se zaměřuji na vyjádření tzv. boundary crossing events v původních českých textech a v překladech z angličtiny a ze španělštiny.
Doc. Mgr. Patrik Mitter, Ph.D., Pedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Imperfektiva a jejich status ve slovotvorných paradigmatech sloves
Stať se zabývá morfologickými jevy ve slovotvorných paradigmatech českých sloves. Slovesa byla vybraná pro svou rozsáhlou derivační potencialitu (zvláště prefixální) a pro schopnost tvořit vidové a násobené protějšky. Stať naznačuje, jak je možno tyto jevy ve slovotvorných paradigmatech zaznamenávat.
Mgr. Kamila Mrázková, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Spojka „nebo" jako signál opravy v mluvené češtině
V psaných textech spojuje souřadící spojka „nebo" nejčastěji dvě a více složek (větných členů, vět), které jsou navzájem ve vztahu slabé, nebo silné disjunkce, z významového hlediska lze o těchto složkách mluvit jako alternativách, v případě slabé disjunkce také jako o eventualitách (srov. Daneš, 1994). V těchto významech je také spojka „nebo" nejdůkladněji popsána v lingvistické literatuře. Znatelně méně pozornosti je v české lingvistice věnováno užití spojky „nebo" v rektifikačním významu, tj. ve spojeních, v nichž je druhá složka zpřesněním významu složky první, lepším vystižením jejího referentu nebo opravou, která platnost první složky zcela popírá. Mluvnice češtiny 3 (s. 428) vyhrazuje termín rektifikace pouze pro případy, kdy je mezi oběma složkami spojení vztah zpřesňující, pro případy, kdy druhá složka popírá platnost první, užívá pojem korektura. Takto definovaná korektura se v psaných textech mimo reprodukci přímé řeči nevyskytuje a užití „nebo" jako signálu opravy v případech, kdy je opravitelná část (Zeman, 2013, s. 86) opravou zcela popřena, se vymyká vymezení významu lexému „nebo" ve spisovném jazyce (srov. SSJČ, sv. 2., s. 131). Přesto se v mluvených projevech slova „nebo" takto užívá, a to jak k opravě významu: k připravovanému nebo k projektu který byl schválen, tak k opravám syntaktickým: jedním z kritéri[í] /.../ byl samozřejmě i, nebo byla i, úroveň řízení (příklady viz také u Műllerové, 1994). Příspěvek se zabývá právě užíváním výrazu „nebo" jako signálu různých druhů oprav v mluvených projevech, a to jednak v institucionálních mluvených projevech (jednání obecních zastupitelstev), jednak v běžném dorozumívání – zde je zdrojem dat korpus ORAL.
Mgr. Hana Mžourková, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Specifické (nedeiktické) funkce některých demonstrativ
Zájmena ten a takový patří mezi ukazovací zájmena, jimž je vlastní situační či kontextová deixe. Tato zájmena ukazují nebo odkazují k osobě či věci (ten) a na příznaky osob či věcí (takový). V určitých kontextech, a to zejména v projevech neformálních a mluvených, však nelze jejich funkci označit za deiktickou. Zájmenný výraz v přívlastkové pozici pak není identifikátorem v pravém slova smyslu, ukazování neprobíhá od mluvčího k předmětu, avšak rozsah reference je širší, identifikaci či specifikaci někdy nahrazuje emocionální, expresivní funkce.
PhDr. Jasňa Pacovská, CSc., Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci
Didaktika mateřského jazyka − od strukturního přístupu k jazyku ke kognitivnímu
Cílem příspěvku je představit strukturní a kognitivní přístup k jazyku jako způsoby pohledu na jazyk, které jsou kompatibilní, nikoliv disjunktivní. Toto tvrzení bude doloženo příklady denotačních a konotačních významů vybraných lexémů. Text chce také upozornit na didaktické možnosti využití kognitivního přístupu k jazyku. Výzkum ukáže, že kognitivní směrování výuky je cestou, jež přirozeně podporuje mezipředmětové vztahy a přispívá k bezpředsudečnému poznávání světa.
Doc. PhDr. Svatopluk Pastyřík, CSc., Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové
Jazyk v komunikaci moravských vinařů. Přípitek panu profesorovi k životnímu jubileu
Moravskou vinařskou mluvou rozumíme specifickou vrstvu národního jazyka, která si ve spojení s vinařstvím a vinohradnictvím vytvořila na Moravě vlastní slovní zásobu (profesionalismy a slangismy). Kromě běžných slohotvorných postupů je obohacována také sémantickým tvořením (metaforou, metonymií), které se výrazně podílí na lexikálním obrazu tohoto sociolektu, v neposlední řadě i vytvářením frazémů.
Mgr. Petra Poukarová, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Koherence mluvených textů
Příspěvek se zaměřuje na problematiku koherence v dialogu českých mluvčích. Popisují-li gramatiky koherenci textů, zamýšlí se zevrubně nad texty psanými; popis mluvených je zúžen na označení „méně koherentní". Soudržnost mluvených textů je ovlivněna komunikační situací: spontánní dialog je vzájemnou interakcí mluvčích, již zároveň sledují komunikační cíl, tedy ucelené sdělení. Příspěvek vychází z korpusu mluvené češtiny ORAL2013 a zaměřuje se na případy, kdy je mluvčí přerušen a vystřídán druhým a následně pokračuje v tématu. Cílem je ukázat, jaké prostředky (opakování, dokončování syntaktických struktur, intonace, částice...) mluvčí k navázání na předchozí sdělení využívá.
Mgr. Hana Prokšová, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Předložkový instrumentál v současné češtině
Příspěvek se bude zabývat pronikáním předložkové vazby do tradičně bezpředložkových vazeb v češtině. Ukážu, ve kterých konstrukcích a v jakém sémantickém okruhu k této změně může docházet a dochází a představím její principy. Nabídnu i možné vysvětlení, jaká je motivace této změny, a to mimo jiné srovnáním s kategorií komitativu, který je instrumentálu v mnoha ohledech velmi blízký, a s ohledem na analogický proces v jiných jazycích.
PhDr. Martin Prošek, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Jazyková kultura – stav a perspektivy disciplíny
Jazyková kultura v tradičním pojetí pražské školy bývá označována jako rodinné stříbro české lingvistiky. V současné době však nepatří mezi přední disciplíny či disciplíny perspektivně rozvíjené. Tento stav má několik příčin. V našem příspěvku se pokusíme tyto příčiny analyzovat, poukázat na tradiční teoretické a metodologické nástroje disciplíny, které se i v současnosti jeví jako nepřežité, a nastínit perspektivy, které by jazykovou kulturu mohly vrátit mezi stěžejní směry jazykovědného bádání.
PhDr. Soňa Schneiderová, Ph.D., Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita Opava
Nahradí některá slova v češtině slova jiná?
Příspěvek se zaměřuje na některá česká slova, jež jsou v současném jazykovém užívání frekventovaná a jež nahrazují dříve používaná slova. V příspěvku se sleduje jejich užívání v kontextu a rovněž případné posuny ve významu výpovědí. Cílem je poukázat na vhodnost/nevhodnost a funkčnost/nefunkčnost těchto lexémů a eventuální ztrátu stylové (a významové) rozrůzněnosti v současném vyjadřování. Materiál vychází z kvantitativních údajů získaných z ČNK a z analýzy textů z mediální databáze Anopress.
Mgr. Alena Sigmundová, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Jazyková stránka matematických slovních úloh a její vliv na úspěšnost žákova řešení
Příspěvek představí cíle, metody a první výsledky výzkumného projektu doktorandky, podpořeného Grantovou agenturou UK (2. rok řešení). Výzkumný projekt má interdisciplinární charakter – spojuje dvě (zdánlivě) vzdálené oblasti, český jazyk a matematiku jako vyučovací předměty. Projekt se zabývá jazykovou charakteristikou matematických slovních úloh a vychází z předpokladu, že porozumění textu úlohy je jednou ze základních podmínek pro její úspěšné vyřešení. Cílem projektu je proto identifikovat jazykové jevy, které znesnadňují žákovské porozumění textu slovní úlohy, a navrhnout a experimentálně ověřit takové jazykové prostředky, které umožní žákovi správně interpretovat text slovní úlohy a zvýší úspěšnost jeho řešení. Výzkumným souborem jsou slovní úlohy použité v rámci mezinárodních výzkumů PISA a TIMSS.
Doc. dr. Sergej Skorvid, Moskevská státní humanitní univerzita v Moskvě
A nejčkyn neco vo češskym jazyku na Kaukázoj i ponad Irtyšem
Příspěvek si klade za cíl podat obraz českých přistěhovaleckých nářečí přežívajících v několika obcích Krasnodarského kraje a Omské oblasti Ruské federace. Jde o nářečí vzniknuvší v důsledku migrace různých skupin českých rolníků od druhé poloviny 60. let 19. století na černomořské pobřeží severního Kavkazu a pak druhotně na začátku 20. století z ukrajinského Čechohradu na Sibiř. Analýza základních fonetických, morfologických i lexikálních rysů, jimiž se vyznačují tato nářečí, prokazuje jihozápadočeskou provenienci severokavkazské češtiny v obcích mezi Anapou a Gelendžikem a naopak severovýchodočeský původ mluvy obyvatel obce Anastasijevka u Tuapse a tří vesnic v západní části Sibiře. Protože přitom všechna tato nářečí od začátku jejich existence byla a dodnes jsou značně ovlivňována dominantní ruštinou a zčásti také ukrajinštinou, v současné době představují svého druhu smíšený kód (fused lect), který si nicméně zaslouží být zaznamenán a lingvisticky popsán.
Mgr. Kamila Smejkalová, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Deklinace proprií z pohledu teorie jazykové kultury
Příspěvek se zabývá systémovou periferií v deklinaci proprií (především antroponym), a to ve vztahu ke kodifikaci a normě spisovného jazyka: Jak se má teorie jazykové kultury z hlediska spisovnosti stavět ke jménům, která nejsou plně začlenitelná do morfologického systému češtiny nebo u kterých je výrazná diskrepance mezi fonickou a grafickou podobou, a především ke jménům, u nichž selhávají dvě hlavní kritéria spisovnosti: neexistuje opora v systému (analogie s jinými prvky systému) ani v normě (frekvence v prestižních komunikačních situacích), např. nepřechýlená ženská příjmení typu Smetana či Kaplicky nebo slovanská adjektivní jména v mezinárodní transkripci typu Rudnytskyy.
Prof. Ludmila Stěpanova, CSc., Filosofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc
Frazémy v současném ruském politickém diskurzu
Současný ruský politický diskurz se vyznačuje značnou expresivitou a hledáním stále nových prostředků jejího zesílení. Jedním z takových prostředků jsou mj. frazeologické jednotky, a to jednotky všech druhů: frazémy, okřídlené výrazy, přísloví apod. V příspěvku budou analyzovány frazeologické jednotky z politických besed a rozhovorů jak provládních představitelů, tak kritiků politiky současné vlády.
Doc. PhDr. Diana Svobodová, Ph.D., Pedagogická fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě
Formální a komunikační hlediska užívání přejímek
Příspěvek bude zaměřen na motivaci a způsoby užívání různých typů lexikálních prostředků v případech, kdy se uživatelům jazyka nabízí možnost výběru mezi prostředky synchronicky cizími a jejich domácími ekvivalenty v rámci synonymních dvojic nebo skupin v češtině. Zaměří se také na zjišťování, jaký mohou mít formální aspekty přejatých lexikálních jednotek vliv na jejich fungování v češtině v rámci různých typů komunikátů a zda a jak ovlivňují jejich případný sémantický vývoj.
Mgr. Štěpán Šimek, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Staročeské „přiekora", „přiekořizn", „přiekořizna" – rekonstrukce formální a významové stránky
Příspěvek představí proces a výsledek formální i sémantické rekonstrukce staročeských periferních lexikálních jednotek „přiekora", „přiekořizn", „přiekořizna", nově zpracovaných v Elektronickém slovníku staré češtiny. Ukáže, že pro rekonstrukci částí lexikálního systému určitého historického období je uplatnění strukturního přístupu k jazyku stále nezbytnou a efektivní metodou, jakkoli v rovině teoretické je jazykovědný strukturalismus často terčem kritiky nebo je stavěn na okraj zájmu pod tlakem novějších lingvistických směrů.
Mgr. Jana Šindlerová, Matematicko-fyzikální fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Hlásili to v rádiu aneb Vzájemné mapování lokace a aktora v dvojjazyčném závislostním korpusu
V příspěvku se budeme zabývat jedním typem strukturní odlišnosti mezi českými a anglickými paralelními větami v dvojjazyčném korpusu PCEDT, konkrétně vzájemným mapováním valenčních doplnění aktorového typu a (nevalenčních) lokačních doplnění. Analýzou korpusových příkladů ukážeme, do jaké míry se na rozdílech ve valenci sloves v překladově ekvivalentních větách podílejí jazykově specifické syntakticko-sémantické preference konkrétních slov na pozicích subjektu a predikátu.
Mgr. Svatava Škodová, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze; Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci
Sloveso JÍT v analytickém predikátu
Cílem příspěvku je představit analýzu vybrané syntaktické funkce slovesa jít. Na základě kvantitativní a kvalitativní analýzy opřené od data čerpaná z ČNK, resp. korpusu SYN2015 poukážeme na specifické chování slovesa jít, které ne vždy představuje děj vyjadřující fyzický pohyb, ať už v úzkém slova smyslu po vlastních nohou, či v širokém slova smyslu fungování a pohybu konkrétní věci. V procesu gramatikalizace se sloveso jít ve spojení s infinitivem dalšího plnovýznamového slovesa významově vyprazdňuje a nabývá funkce gramatické části analytického predikátu. Sémantickou rolí slovesa jít jako součásti analytického predikátu je pak označení iniciální fáze progresivního děje zachyceného infinitivním slovesem v konstrukci.
Bc. Barbora Šmejdová, ThLic., Katolická teologická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Metafora v komunikaci podle C. S. Lewise
Otázka hodnoty metaforické výpovědi vzhledem k realitě zaměstnávala C.S Lewise (1898–1963) nejen jako filosofa a literárního vědce, ale také jako básníka a spisovatele. Podle Lewise metaforický jazyk nemá pouze dekorativní funkci, ale hraje v komunikaci nezastupitelnou roli. Nejprve ukážeme, jakou roli podle Lewise hrála metafora v samotném vývoji jazyka. Poté se budeme podrobněji zabývat různými druhy metafor a jejich rolí v komunikaci. Nakonec zhodnotíme Lewisův přínos a zasadíme výsledné teze do současné diskuze na toto téma.
Doc. PhDr. Martina Šmejkalová, Ph.D., Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Jazyk matematiky v slovních úlohách jako ve specifickém typu komunikát
Ze současných mezinárodních srovnávacích výzkumů vyplývá, že jednou z oblastí, v níž se čeští žáci potýkají s problémy, je oblast slovních úloh v matematice. Zatímco v zahraničí je věnována pozornost i lingvistickým parametrům slovních úloh a sleduje se vliv těchto parametrů na úspěšnost žákova řešení, v České republice je výzkum jazykové stránky slovních úloh jako specifického typu didaktického komunikátu zatím v počátcích. Referát představí první výsledky řešení projektu GA ČR Slovní úlohy jako klíč k aplikaci a porozumění matematickým pojmům, v rámci něhož je jazyk matematiky analyzován.
PhDr. Pavel Štěpán, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Ke slovotvorbě proprií z hlediska centra a periferie
Specifičnost proprií, která plní v porovnání s apelativy zcela odlišné funkce, má v propriální sféře jazyka vliv i na výběr jazykových prostředků, mezi nimi rovněž prostředků slovotvorných (názvotvorných). Slovotvorné prostředky, které jsou v apelativní sféře jazyka považovány za periferní, tak mohou ve sféře propriální plnit centrální úlohu. Tato skutečnost bude v příspěvku ilustrována na materiálu anoikonym (pomístních jmen) z území Čech (konkrétně pak na tvoření adjektivních lexikálních jednotek vyskytujících se v anoikonymech) a na materiálu hypokoristickém.
Mgr. Veronika Štěpánová, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Adaptační principy výslovnosti anglicismů v češtině z pohledu konceptu centra a periférie
Přejatá slova anglického původu (včetně vlastních jmen) tvoří významnou část nedomácí slovní zásoby nejen v češtině. Příspěvek se zaměří na centrální i periferní obecné principy fonetické adaptace anglicismů do češtiny, ale také na některé významné konkrétní hláskové jevy. Soustředí se rovněž mj. na problematiku (ne)příznakovosti jednotlivých výsledků adaptačních procesů. Východiskem bude rozsáhlý průzkum výslovnostního úzu provedený v roce 2014 u 300 mluvčích. Anglicismů bylo analyzováno celkem 138, z toho 46 obecných slov a 92 vlastních jmen.
Mgr. Pavla Šuráňová, Filosofická fakulta, Masarykova univerzita v Brně
Obrazová komunikace v bulvární sportovní publicistice
Příspěvek prezentuje dílčí část výzkumné sondy zaměřené na persvazi neverbálních prostředků v bulvární sportovní publicistice (v denících Blesk a Aha). A věnuje se otázkám, jak neverbální prostředky (konkrétně obrazy) ovlivňují vnímání textu a jak formují vědomí recipientů o daném tématu. Ukazuje jejich rozdílné užití a zároveň akcentuje rozdílné funkce, které tyto prostředky plní. Přitom nejdůležitějším obrazovým prvkem je velkoformátová barevná fotografie, která by měla v médiích poskytovat autentický a věrohodný obraz a napomáhat dynamizovat text. V případě bulvárních médií však může obsahově a významově pozměňovat kontext nebo zcela čtenáře mystifikovat až dezinformovat.
Doc. PhDr. Ludmila Veselovská, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc
Jak obejít lexikální pád
Studie českých číslovek MNOHO a MÁLO v teoretickém rámci generativní syntaxe (s využitím Syn2010). Na základě pádové teorie zdůvodněné v monografii Pesetsky (2013) lze genitiv následující české číslovky analyzovat dvojím způsobem: jako genitiv udělený po sloučení s jinou nominální kategorií (postnominální genitiv) anebo jako inherentní genitiv udělený kategoriálním sufixem. Ve své studii ukážu, jaké vlastnosti odlišují oba typy pádu a jak příslušná teorie vysvětluje problematičnost některých konstrukcí s číslovkou MÁLO.
PhDr. Vojtěch Veselý, Ph.D. – Mgr. Barbora Štěpánková, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
K významům a funkcím adjektiva jediný
Adjektivum jediný patří mezi výrazy slovnědruhově obtížně zařaditelné. Současné výkladové slovníky se shodují na jeho zařazení mezi přídavná jména a na dvou, resp. třech lexikálních významech. (1. jen jeden: v domě bylo osvětleno jediné okno, má jediné dítě; 2. zesiluje zápor; žádný: ani jediný dům nezůstal ušetřen, nebe bez jediného mráčku; 3. samý, jeden: mít nohy jediný puchýř.) V uvedených kontextech plní výraz jediný funkci číslovky: ve významu 1 označuje počet ,1', na rozdíl od číslovky jeden vyjadřuje navíc solitérnost kvantifikovaného objektu. Rys solitérnosti způsobuje, že v záporných větách je zápor pociťován jako „zesílený" (srov. význam č. 2). Výraz jediný může označovat také neurčitý vysoký počet (srov. význam č. 3): mít nohy jediný puchýř = mít na nohách mnoho puchýřů. O tom, že výraz jediný nelze jednoduše zařadit k číslovkám, svědčí ovšem kontexty, v nichž je význam počtu vyjádřen jiným lexikálním, příp. morfematickým prostředkem, např.: v domě byla osvětlena jediná dvě okna; Petr a Marie byli jeho jediné děti. Adjektivum jediný se užívá také ve funkci aktualizační částice; výkladové slovníky ani většina mluvnic takové užití nezachycují. Typické je postavení výrazu na začátku věty před jedinečným „denotátorem" v nominativu singuláru, z pohledu aktuálního členění zdůrazňuje tzv. kontrastivní téma, např.: Jediná já jsem chráněná nebyla; Snad jediný Karel Bárta odcházel z tyčkařského sektoru spokojený. Pokud rozvíjená nominální fráze inherentně nevyjadřuje jedinečnou denotaci, věta může být víceznačná, např.: Povodni odolal jediný tábor v údolí Opavy. Ve všech potenciálních významech uvedené věty plní výraz jediný funkci kvantifikátoru, kvantifikace se však pokaždé týká jiného výroku. Srov.: 1. význam: existuje právě jedna entita, která je táborem v údolí Opavy a odolala povodni, 2. význam: existuje právě jedna entita, která je táborem v údolí Opavy, 3. význam: existuje právě jedna entita, která odolala povodni; touto entitou je tábor v údolí Opavy. Ve významech č. 1 a 2 plní adjektivum jediný funkci číslovky; ve významu č. 3 plní funkci částice a lze ho substituovat částicemi jedině, jen(om) nebo pouze.
PhDr. PaedDr. Miloslav Vondráček, Ph.D., Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Tvoření slov – korpusově založená studie
Příspěvek bude zaměřen na dílčí problémy zjištěné při zpracování slovníku afixů na základě analýzy korpusového materiálu. Jde o vzájemný vztah slovotvorné motivace a fundace, směr či paralelní průběh slovotvorných procesů, míru samostatnosti alomorfů včetně sémantické a pragmatické diference výsledků jejich užití. Studie bude reflektovat autorovy poznatky z čtyřletého projektu GAČR.
PhDr. Lukáš Zábranský, Ph.D., Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové
Jazykový obraz paleoslovenismů v církevněslovanských překladech textů Jana Husa
Tak zvané lexikální grécismy charvátskohlaholských překladů textů Jana Husa přitahují pozornost slavistů. Vzniká totiž otázka, do jaké míry lze hovořit o archaismech. Za odrazovým můstkem analýz můžeme pracovně přijmout výskyt lexému ijerějь za český lexém kněží v charvátskohlaholském překladu textu Jana Husa: Výklad desatera božieho přikázanie, který vznikl v pražských Emauzích. Domácí ekvivalenty v tomto textu za původem řecké lexémy překlad Husova textu neobsahuje.
Mgr. Šárka Zikánová, Ph.D., Matematicko-fyzikální fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Vyvozovaní textové koherence
Jednou z podmínek toho, abychom řadu slov vnímali jako text, je koherence (provázanost) tohoto úseku. Často je provázanost výslovně signalizována různými výrazy (spojky, zájmena apod.), jindy ji vysuzujeme z nejednoznačných náznaků v textu či pouze ze své znalosti světa. V příspěvku se pokusíme shrnout způsoby propojování textu v češtině.
ANOTACE LITERÁRNĚVĚDNÝCH PŘÍSPĚVKŮ (řazeno abecedně podle příjmení autora/autorky)
Mgr. Jan Bílek, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové, LA Památníku národního písemnictví
Mathesiův slovník
V období druhé světové války připravoval Bohumil Mathesius pro nakladatelství Melantrich literárněvědnou příručku, ale v knihovním katalogu ji nenajdeme...
Doc. PhDr. Jiří Brabec, CSc., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Literární historie hledá smysl své existence
Doc. Mgr. Libuše Heczková, Ph.D. – PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Na cestě do Benátek
Cestování jako takové není nutně jen fyzickým pohybem z místa na místo. V nedávné době cestování podnítilo naratoložku, kunsthistoričku a vykladatelku bible Mieke Balovou k úvahám nad možnostmi cestování konceptů ve vědě, o vzájemném ovlivňování východisek i cílů a také prostorů, přes které přejdeme. Takovéto úvahy jsou plodné, pokud uvažujeme o cestování jako o pomalém pohybu, při němž máme čas tato setkávání registrovat. Proto je také nutné se vracet k historickému cestování jako totálnímu prožitku těla, času, prostoru (pokud uzávorkujeme prožitky žaludkové). Z takovýchto východisek začalo několik cest ve stopách K. H. Máchy podle jeho deníkového záznamu, cest literární teoretičky Růženy Grebeníčkové, výtvarníka Františka Skály a také naše vlastní cesta.
Mgr. Jiří Chocholoušek, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci
Básnické dílo Pavla Kolmačky
Příspěvek se zaměří na analýzu poetiky jednoho z předních současných českých básníků Pavla Kolmačky počínaje jeho sbírkou Vlál za mnou směšný šos (1994) a sbírkou Wittgenstein bije žáka (2014) konče.
Mgr. Marek Janosik-Bielski, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci
Historické kancionály jako nástroje identifikace
Soubory duchovních písní tvoří příznačný rys dějin českého písemnictví. Pro svoji pestrost obsahovou, formální i funkční se stávají předmětem bádání mnoha vědních oborů. Z hlediska literární historie si zaslouží, mimo jiné, pozornost propojení písňové tvorby s jinými literárními útvary (tzv. mezidruhové kontexty), odlišné způsoby použití v průběhu dějin a v souvislosti s tím také celá řada funkcí, které kancionál přejímá. Jednou z nich je projev příslušnosti k určitému společenskému (národnímu, kulturnímu, věroučnému) prostředí. Na ni se zaměřuje tento příspěvek.
Mgr. Jiří Novotný, Pedagogická fakulta, Západočeská univerzita v Plzni
Nesamozřejmost interpretace
Pokouší-li se člověk moderní doby recepčně proniknout do textů starší literatury, nezřídka zůstává stát před výraznou interpretační bariérou. Na několika příkladech chybné interpretace české literární tvorby raného i vrcholného středověku můžeme ilustrovat úskalí současných postupů. V rámci recepce krátkých vybraných sekvencí z latinských i staročeských textů upozorníme na několik výrazných interpretačních nedorozumění. Akceptace drobných pochybení následně negativně ovlivnila řadu teorií českých literárních vědců i tezí historiků 20. století konstruujících kontury podoby české středověké společnosti.
PhDr. Zdeněk Šanda, Ph.D., Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci
Nesamozřejmost faktu
Příspěvek komentuje relaci mezi kritickou (popřípadě historiografickou) konkretizací vybraných narativních principů v románu Jáchyma Topola Sestra a možnostmi, jež dává k dispozici jejich naratologická analýza. Dotýká se i sémantiky kategorie faktu v literární komunikaci. Metodologicky odkazuje ke koncepcím F. K. Stanzela, G. Genetta, P. Veyna, R. Barthese, V. Flussera.
Mgr. Martin Tichý, Ph.D., Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita v Opavě
Historická perspektiva v literární kritice: Arne Novák v desátých letech
Příspěvek chce vysledovat, jak může v literární kritice fungovat perspektiva literární historie, a to na příkladu Arna Nováka v desátých letech 20. století: snaží se zjistit, jak lne k Novákovi jako kritikovi nálepka „tradicionalisty", jak se ona historická perspektiva, odkaz na hodnoty „jiné doby", v jeho kritické praxi projevuje a proměňuje.
Prof. Dr. Phil. Josef Vojvodík, M.A., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Zemětřesení v textu a otřesení smyslu: literatura 19. století jako hermeneutický problém
Navzdory značnému úsilí o dosažení (ztracené) celistvosti a (neuskutečnitelné) harmonizace protikladů, zůstává nejen celé devatenácté století, ale také přinejmenším první polovina 20. století vězet v napětí mezi fragmentem a totalitou, částí a celkem, destrukcí a konstrukcí, individuálním a kolektivním. Toto napětí stupňovalo a radikalizovalo fascinaci celistvým modelem světa, ať již jako přírodovědně-monistickým, dějinně-teleologickým, státně-politickým nebo umělecko-estetickým celistvostním konceptem. Okolnost, že „zrození" moderní teorie hermeneutiky, spojené se jménem F. D. E. Schleiermachera, spadá do počátku 19. století, je příznačná. Modernost jeho hermeneutiky spočívá mj. v tom, že se vztahuje především a nikoliv na samozřejmě předpokládaný a předpokládatelný smysl, ale na smysl, jejž třeba znovu vyzískat a objevit jazykovou rekonstrukcí a interpretací z historických otřesů, nánosů a zkreslenin kolektivní i individuální povahy. V příspěvku půjde o pokus, promítnout tezi „otřeseného" smyslu na hermeneutický koncept literatury národního obrození v knize Hany Šmahelové.
Mathesiův slovník
V období druhé světové války připravoval Bohumil Mathesius pro nakladatelství Melantrich literárněvědnou příručku, ale v knihovním katalogu ji nenajdeme...
Doc. PhDr. Jiří Brabec, CSc., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Literární historie hledá smysl své existence
Doc. Mgr. Libuše Heczková, Ph.D. – PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Na cestě do Benátek
Cestování jako takové není nutně jen fyzickým pohybem z místa na místo. V nedávné době cestování podnítilo naratoložku, kunsthistoričku a vykladatelku bible Mieke Balovou k úvahám nad možnostmi cestování konceptů ve vědě, o vzájemném ovlivňování východisek i cílů a také prostorů, přes které přejdeme. Takovéto úvahy jsou plodné, pokud uvažujeme o cestování jako o pomalém pohybu, při němž máme čas tato setkávání registrovat. Proto je také nutné se vracet k historickému cestování jako totálnímu prožitku těla, času, prostoru (pokud uzávorkujeme prožitky žaludkové). Z takovýchto východisek začalo několik cest ve stopách K. H. Máchy podle jeho deníkového záznamu, cest literární teoretičky Růženy Grebeníčkové, výtvarníka Františka Skály a také naše vlastní cesta.
Mgr. Jiří Chocholoušek, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci
Básnické dílo Pavla Kolmačky
Příspěvek se zaměří na analýzu poetiky jednoho z předních současných českých básníků Pavla Kolmačky počínaje jeho sbírkou Vlál za mnou směšný šos (1994) a sbírkou Wittgenstein bije žáka (2014) konče.
Mgr. Marek Janosik-Bielski, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci
Historické kancionály jako nástroje identifikace
Soubory duchovních písní tvoří příznačný rys dějin českého písemnictví. Pro svoji pestrost obsahovou, formální i funkční se stávají předmětem bádání mnoha vědních oborů. Z hlediska literární historie si zaslouží, mimo jiné, pozornost propojení písňové tvorby s jinými literárními útvary (tzv. mezidruhové kontexty), odlišné způsoby použití v průběhu dějin a v souvislosti s tím také celá řada funkcí, které kancionál přejímá. Jednou z nich je projev příslušnosti k určitému společenskému (národnímu, kulturnímu, věroučnému) prostředí. Na ni se zaměřuje tento příspěvek.
Mgr. Jiří Novotný, Pedagogická fakulta, Západočeská univerzita v Plzni
Nesamozřejmost interpretace
Pokouší-li se člověk moderní doby recepčně proniknout do textů starší literatury, nezřídka zůstává stát před výraznou interpretační bariérou. Na několika příkladech chybné interpretace české literární tvorby raného i vrcholného středověku můžeme ilustrovat úskalí současných postupů. V rámci recepce krátkých vybraných sekvencí z latinských i staročeských textů upozorníme na několik výrazných interpretačních nedorozumění. Akceptace drobných pochybení následně negativně ovlivnila řadu teorií českých literárních vědců i tezí historiků 20. století konstruujících kontury podoby české středověké společnosti.
PhDr. Zdeněk Šanda, Ph.D., Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci
Nesamozřejmost faktu
Příspěvek komentuje relaci mezi kritickou (popřípadě historiografickou) konkretizací vybraných narativních principů v románu Jáchyma Topola Sestra a možnostmi, jež dává k dispozici jejich naratologická analýza. Dotýká se i sémantiky kategorie faktu v literární komunikaci. Metodologicky odkazuje ke koncepcím F. K. Stanzela, G. Genetta, P. Veyna, R. Barthese, V. Flussera.
Mgr. Martin Tichý, Ph.D., Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita v Opavě
Historická perspektiva v literární kritice: Arne Novák v desátých letech
Příspěvek chce vysledovat, jak může v literární kritice fungovat perspektiva literární historie, a to na příkladu Arna Nováka v desátých letech 20. století: snaží se zjistit, jak lne k Novákovi jako kritikovi nálepka „tradicionalisty", jak se ona historická perspektiva, odkaz na hodnoty „jiné doby", v jeho kritické praxi projevuje a proměňuje.
Prof. Dr. Phil. Josef Vojvodík, M.A., Filosofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Zemětřesení v textu a otřesení smyslu: literatura 19. století jako hermeneutický problém
Navzdory značnému úsilí o dosažení (ztracené) celistvosti a (neuskutečnitelné) harmonizace protikladů, zůstává nejen celé devatenácté století, ale také přinejmenším první polovina 20. století vězet v napětí mezi fragmentem a totalitou, částí a celkem, destrukcí a konstrukcí, individuálním a kolektivním. Toto napětí stupňovalo a radikalizovalo fascinaci celistvým modelem světa, ať již jako přírodovědně-monistickým, dějinně-teleologickým, státně-politickým nebo umělecko-estetickým celistvostním konceptem. Okolnost, že „zrození" moderní teorie hermeneutiky, spojené se jménem F. D. E. Schleiermachera, spadá do počátku 19. století, je příznačná. Modernost jeho hermeneutiky spočívá mj. v tom, že se vztahuje především a nikoliv na samozřejmě předpokládaný a předpokládatelný smysl, ale na smysl, jejž třeba znovu vyzískat a objevit jazykovou rekonstrukcí a interpretací z historických otřesů, nánosů a zkreslenin kolektivní i individuální povahy. V příspěvku půjde o pokus, promítnout tezi „otřeseného" smyslu na hermeneutický koncept literatury národního obrození v knize Hany Šmahelové.